Očkování jsem v sobě řešila dlouho. Být to jen na mě, možná neočkuju vůbec. Jenže to mělo několik háčků. Za prvé, v našem okolí není žádná školka, která by nám nenaočkované dítě později vzala. Za druhé, Jiřík je typické dítě zdravotníka. Ten, kdo je zdravotník, dobře ví, co to znamená. Nejen, že máme pech a zpravidla si „vyžereme“ ty nejhorší možné průběhy všech možných i nemožných nemocí, ale také máme tendenci vše zlehčovat, což může být nebezpečná kombinace. Bohužel, několikrát se mi to osobně potvrdilo.
Jelikož se snažíme být s mužem rovnocennými partnery, byla nutná dohoda v podobě kompromisu. A myslím, že jsme se z ní do budoucna poučili oba. Domluvili jsme se na odkladu očkování, co to jen půjde a pouze na tom očkování, které je ze zákona povinné.
Popravdě, jsme s partnerem oba tvrdohlaví a několikrát jsme se kvůli očkování řádně pohádali.
Začali jsme tedy Hexavakcínou ve zkráceném schématu a co nejpozději to šlo. Hned po první dávce ale nastalo ve vývoji syna několik změn.
První Hexavakcína nám dítko v psychomotorickém vývoji vrátila o dva měsíce zpět
Jindy dítko, které koníkovalo, smálo se, bylo veselé, mělo zájem o okolí, hračky, najednou jen plakalo nebo bylo bez zájmu a leželo jako placka. Druhé dávky jsme se proto samozřejmě velmi obávali. Tehdy jsem věděla jen o homeopatii, ale nejsem zastáncem té, která doporučuje užívání plošně, bez konzultace s homeopatem, zda je daný lék pro dotyčného vhodný. Jediné co nám zbývalo, bylo myslet pozitivně, že se z prvního očkování nějak dostane. Nakonec naštěstí dostal, ale čekala nás druhé kolo.
Druhá várka nám pro změnu z jinak veselého Jiříka udělala na dva týdny neustále řvoucí dítě
Na pohotovosti, kam jsme nakonec museli, dokonce do lékařské zprávy uvedli, že se jedná o reakce na očkování, ale tím to haslo. Oba případy jsem alespoň nahlásila na SÚKL, ať ví, že vše není až tak růžové, jak je všude prezentováno.
Jelikož nám dítě mělo nastoupit v říjnu do školky a k tomuto kroku je nutné, aby daný jedinec byl očkován vakcínou MMR, byl predemnou další, můj asi největší strašák.
Na třetí očkování jsem se rozhodla pořádně připravit
Nechtěla jsem tentokrát nic nechat náhodě a proto jsem začala dva měsíce před vakcinací nabízet synovi prawtein BEVA. Tento by měl připravit organismus na očkování s důrazem na podporu imunitního systému. Byl sladký, synovi chutnal. Po 2 měsících přišel den D. Jelikož žadné očkování u nás neproběhlo bez nežádoucích účinků, byla jsem obezřetná a syna sledovala. Nic se ale neudálo. Ani během 10 dní, kdy by měl být při běžném průběhu klid, ani potom, kdy se mohou projevit nežádoucí účinky. Ihned po očkování jsem Bevu vyměnila za prawtein AVA. Tedy prawtein, který se dává po očkováním s důrazem na detoxikaci. A poprvé jsem mohla vidět, že moje dítě bylo po očkování, veselé, hravé, usměvavé, bylo teď a tady. Nekoukalo do prázdna, zkrátka vše bylo, jako by ani žádné očkování neproběhlo. Na rozdíl od očkování Hexavakcínou. Věřím, že díky těmto dvěma to synovo tělo zvládlo zcela jinak, než v předchozích dvou případech, tj. bez újmy na zdraví.
Ava byla narozdíl od Bevy hořčí (chuť je ale věcí subjektivního vjemu každého z nás), mě moc nejela, ale syn neměl problém. Po 2 měsících jsem Bevu přestala nabízet.
Dnes je ze syna již školkáček. No a se školkou se začaly objevovat i různé neduhy, jako nachlazení, rýma, kašel a další radosti, které si přinesl od dětí ze třídy... Jak proti nim bojujeme si můžete přečíst zde, zde nebo zde
Zatím bez komentářů